Toto je objekt systému MBI.

MBI (Management Byznys Informatiky) je portál obsahující zobecněná řešení v řízení provozu a rozvoje IT, resp. podnikové informatiky.

Pokud máte zájem získat více informací o tomto objektu (vazby na další objekty, přílohy, apod.), ale i získat mnoho dalších užitečných materiálů, můžete tak učinit ZDE / (registrace je bezplatná).

Úloha : Retail: Řízení kategorií, Category Management - CM
Retail: Řízení kategorií, Category Management - CM
Kód úlohy

Standardní kód úlohy v MBI.

:
UQ585AXRE
Autor návrhu úlohy

Jméno a příjmení autora úlohy

:
Fous, O. (Artex, Informační systémy)
Předpokládaná pravděpodobnost užití v praxi

Předpokládaná pravděpodobnost užití úlohy v praxi, hodnoty 0 - 1. Např. 0,7 - úlohu lze využít v 7 z 10 podniků. Hodnoty jsou průběžně testovány a upřesňovány na základě anket a průzkumů.

:
0.3
Charakteristiky úlohy

Charakteristiky úlohy

1. “Retail: Řízení kategorií, Category Management - CM“ – cíl, účel
  • Cílem je definovat takovou kategorizaci položek a služeb, která bude přehledná nejen pro zákazníky, ale také pro samotné uživatele a technické prostředky , které přesnou kategorizaci vyžadují (Reporting, EDI…).
2. Vstupy a výstupy úlohy:
  • Hlavními vstupy jsou:
    • Evidence dodavatelů (DQ154A),
    • Evidence dodavatelských cen (DQ155A),
    • Výkazy nákupu (DQ166A),
    • Přehled nákupních objednávek (DQ166B ),
    • Analýzy nákupu (DQ171A),
    • Ceníky zboží a služeb (DQ104A),
    • Analýza úspěšnosti prodávaných produktů (DQ112N ),
    • Výkazy - standardní reporting prodeje (DQ114A ),
  • Výstupem zpracování úlohy jsou:
    • Evidence dodavatelů, aktualizovaná (DQ154A),
    • Evidence obchodních případů Prodej, aktualizovaná (DQ103A),
    • Nastavení kategorizace dodavatele (DQ602AXRE).
3. Obsah úlohy
  • Je třeba vymezit, co kategorizace maloobchodníkovi přináší. Je to zejména usnadnění řady činností, např. filtrování výběru položek při různých operacích (vyhledávání položek, tisk štítků, definice reportů…) nebo kategorizace směrem k zákazníkovi při zobrazení v eShopu.
  • Přístupy pro tvorbu kategorizace (kategorizací) mohou být v podstatě dva :
    • Vytvoření vlastní kategorizace,
    • Použití existující kategorizace dodavatele.
  • U obou přístupů je vyžadována dobrá znalost vlastního nabízeného sortimentu a určení výhod či nevýhod , které může každá z nabízených možností kategorizace přinést.
  • Kategorizace dodavatele je zaměřena spíše na velkoobchod či pro naprosto odlišné potřeby reportingu či jiných funkcionalit a maloobchodníkovi by nemusela vůbec vyhovovat.
  • V první fázi si tedy obchodník musí projít následujícími kroky :
    • Určení základních skupin položek -zpravidla se jedná o víceméně jednoduché rozdělení sortimentu v závislosti na jeho šíři (např. obchodník s velkým oděvním i obuvním a dalším sortimentem by tedy měl začít dělením typu „textil – obuv – galanterie – doplňky“ apod.),
    • Upřesnění dalších vlastností zboží - závisí opět na šíři sortimentu. Obecným cílem je co největší přesnost číselníků na základě fyzických, tedy hmatatelných vlastností zboží,
    • Kategorizace dle směřování na zákazníky - tj. kategorizace na základě toho, ke kterým zákazníkům by zboží mělo směřovat, např. podle pohlaví cílových zákazníků („Pánské – Dámské – Unisex), dále pak jejich věková kategorie,
    • Sezónnost zboží - tj. zboží sezonní a nikoliv „basic“, je dodavateli zařazováno do jednotlivých sezon. Sezony jsou zpravidla označeny následujícím stylem – 2016 PS (Pre-Spring), 2016 SS (Spring Summer), atd. Je vhodné se podobného rozřazování položek držet, není přitom třeba jej adoptovat od dodavatele,
    • Dodavatel zboží - je třeba držet položky zařazené pod jejich (primárním) dodavatelem.
  • Uvedených pět bodů určuje alespoň základní požadovanou úroveň kategorizace pro podnik o třech a více pobočkách – je-li provedena správně, v mnohém usnadní uživatelům práci – jak těm v rámci managementu, tak těm kteří pracují přímo na pokladnách.
  • Zboží lze dělit ještě detailněji, zejména pak z důvodů požadavků na reporting, a to:
    • Oblast prodeje,
    • Značka,
    • Skupina zboží dodavatele - některé systémy umožňují položky kategorizovat dle vlastní kategorizace a zároveň uložit i alespoň základní kategorizaci dle dodavatele – tento přístup je ideální, neboť přináší to nejlepší z obou přístupů,
    • Další volitelné dělení/atributy.
  • Převzetí kategorizace dodavatele má své výhody i nevýhody. V první řadě se počítá s tím, že dodavatel své zboží dodává již nějakou dobu a měl by tak mít zařazení položek již dobře vypracované. Na druhou stranu, má i dodavatel své vlastní maloobchodní pobočky, nebo funguje jen na úrovni velkoobchodu – zařazení položek, které je totiž primárně vytvářeno pro potřeby velkoobchodu nemusí být pro maloobchod a jeho reporting a plánování dostatečné.
  • Dalším pohledem je usnadnění importu položek ať už přes EDI nebo pomocí jiného importního procesu (či v nejhorším případě pomocí ručního zadání položek) – tato výhoda je však očividná jen u monobrand maloobchodů (obchodů zaměřených jen na jednu značku či jednoho dodavatele), protože pokud počet dodavatelů roste, většinou roste i pestrost kategorizací – každý dodavatel totiž mívá ve zvyku mít jinou kategorizaci, než ostatní. Toto ve výsledku vede ke dvěma přístupům :
    • Duplikace kategorií - je ponechána původní dodavatelská kategorizace s tím, že položky každého z dodavatelů budou mít vlastní kategorizaci. To, v případě že více dodavatelů dodává podobné zboží (častý případ třeba u módy), vede k duplikaci podobných, někdy dokonce stejných kategorií. Problém tohoto přístupu je v reportingu -musí se vyfiltrovat všechny souvztažné kategorie,
    • Vlastní soustředná kategorie - přístup, který ke své existenci potřebuje zavedení tzv. Mapovacích tabulek. Cílem je vytvoření vlastního systému kategorizace na základě předpokládaných potřebných kategorií. Na základě předchozího přístupu je třeba odpovědět na následující otázky: Jak detailní má být kategorizace? Podle čeho bude třeba filtrovat zboží? V jaké roli bude kategorizace sloužit v reportingu? A podobně. Následovat by mělo vytvoření kategorizace na všech úrovních a ve druhém kroku „namapování“ externí kategorizace dodavatelů na vlastní kategorizaci. Stejný přístup pak platí i pro ostatní stupně kategorizace (Podskupiny, Kategorie, Sezony…). Přínosem je zjednodušení a zlogičtění celého systému, nevýhodou pak může být situace, kdy dodavatel vyžaduje reporting dle jeho vlastní kategorizace.
4. Podmínky úspěšnosti úlohy
  • Základní podmínky úspěchu úlohy jsou:
    • Plná znalost vlastního sortimentu,
    • Znalost současných a budoucích potřeb, které jsou založeny právě na kategorizaci,
    • Poskytnutí kategorizace odavatelem v případě využití kategorizace dodavatele.