Toto je objekt systému MBI.

MBI (Management Byznys Informatiky) je portál obsahující zobecněná řešení v řízení provozu a rozvoje IT, resp. podnikové informatiky.

Pokud máte zájem získat více informací o tomto objektu (vazby na další objekty, přílohy, apod.), ale i získat mnoho dalších užitečných materiálů, můžete tak učinit ZDE / (registrace je bezplatná).

Úloha : Retail: Řízení kategorií, Category Management - CM
Retail: Řízení kategorií, Category Management - CM
Kód úlohy

Standardní kód úlohy v MBI.

:
UQ585AXRE
Autor návrhu úlohy

Jméno a příjmení autora úlohy

:
Fous, O. (Artex, Informační systémy)
Předpokládaná pravděpodobnost užití v praxi

Předpokládaná pravděpodobnost užití úlohy v praxi, hodnoty 0 - 1. Např. 0,7 - úlohu lze využít v 7 z 10 podniků. Hodnoty jsou průběžně testovány a upřesňovány na základě anket a průzkumů.

:
0.3
Charakteristiky úlohy

Charakteristiky úlohy

1. “Retail: Řízení kategorií, Category Management - CM“ – cíl, účel

Cílem je definovat takovou kategorizaci položek a služeb, která bude přehledná nejen pro zákazníky, ale také pro samotné uživatele a technické prostředky, které přesnou kategorizaci vyžadují (Reporting, EDI…).

2. Vstupy a výstupy úlohy:
  • Hlavními vstupy jsou:
    • Evidence dodavatelů (DQ154A),
    • Evidence dodavatelských cen (DQ155A),
    • Výkazy nákupu (DQ166A),
    • Přehled nákupních objednávek (DQ166B ),
    • Analýzy nákupu (DQ171A),
    • Ceníky zboží a služeb (DQ104A),
    • Analýza úspěšnosti prodávaných produktů (DQ112N ),
    • Výkazy - standardní reporting prodeje (DQ114A ),
  • Výstupem zpracování úlohy jsou:
    • Evidence dodavatelů, aktualizovaná (DQ154A),
    • Evidence obchodních případů Prodej, aktualizovaná (DQ103A),
    • Nastavení kategorizace dodavatele (DQ602AXRE).
3. Obsah úlohy

Je třeba vymezit, co vlastně kategorizace maloobchodníkovi přináší. Je to zejména usnadnění řady činností, např. filtrování výběru položek při různých operacích (vyhledávání položek, tisk štítků, definice reportů…) nebo kategorizace směrem k zákazníkovi při zobrazení v eShopu. Přístupy pro tvorbu kategorizace (kategorizací) mohou být v podstatě dva :

  • Vytvoření vlastní kategorizace,
  • Použití existující kategorizace dodavatele.

U obou přístupů je vyžadována dobrá znalost vlastního nabízeného sortimentu a určení výhod či nevýhod, které může každá z nabízených možností kategorizace přinést. Kategorizace dodavatele je zaměřeno spíše na velkoobchod či pro naprosto odlišné potřeby reportingu či jiných funkcionalit a maloobchodníkovi by nemusela vůbec vyhovovat. V první fázi si tedy obchodník musí projít následujícími kroky :

  1. Určení základních skupin položek -zpravidla se jedná o víceméně jednoduché rozdělení sortimentu v závislosti na jeho šíři (např. obchodník s velkým oděvním i obuvním a dalším sortimentem by tedy měl začít dělením typu „textil – obuv – galanterie – doplňky“ apod.),
  2. Upřesnění dalších vlastností zboží - závisí opět na šíři sortimentu. Obecným cílem je co největší přesnost číselníků na základě fyzických, tedy hmatatelných vlastností zboží,
  3. Kategorizace dle směřování na zákazníky - tj. kategorizace na základě toho, ke kterým zákazníkům by zboží mělo směřovat, např. podle pohlaví cílových zákazníků („Pánské – Dámské – Unisex), dále pak jejich věková kategorie,
  4. Sezónnost zboží - tj. zboží sezonní a nikoliv „basic“, je dodavateli zařazováno do jednotlivých sezon. Sezony jsou zpravidla označeny následujícím stylem – 2016 PS (Pre-Spring), 2016 SS (Spring Summer), atd. Je vhodné se podobného rozřazování položek držet, není přitom třeba jej adoptovat od dodavatele,
  5. Dodavatel zboží - je třeba držet položky zařazené pod jejich (primárním) dodavatelem.

Uvedených pět bodů určuje alespoň základní požadovanou úroveň kategorizace pro podnik o třech a více pobočkách – je-li provedena správně, v mnohém usnadní uživatelům práci – jak těm v rámci managementu, tak těm kteří pracují přímo na pokladnách. Zboží lze dělit ještě detailněji , zejména pak z důvodů požadavků na reporting, a to:

  1. Oblast prodeje,
  2. Značka,
  3. Skupina zboží dodavatele - některé systémy umožňují položky kategorizovat dle vlastní kategorizace a zároveň uložit i alespoň základní kategorizaci dle dodavatele – tento přístup je ideální, neboť přináší to nejlepší z obou přístupů,
  4. Další volitelné dělení/atributy.

Převzetí kategorizace dodavatele má své výhody i nevýhody. V první řadě se počítá s tím, že dodavatel své zboží dodává již nějakou dobu a měl by tak mít zařazení položek již dobře vypracované. Na druhou stranu, má i dodavatel své vlastní maloobchodní pobočky, nebo funguje jen na úrovni velkoobchodu – zařazení položek, které je totiž primárně vytvářeno pro potřeby velkoobchodu nemusí být pro maloobchod a jeho reporting a plánování dostatečné.

Dalším pohledem je usnadnění importu položek ať už přes EDI nebo pomocí jiného importního procesu (či v nejhorším případě pomocí ručního zadání položek) – tato výhoda je však očividná jen u monobrand maloobchodů (obchodů zaměřených jen na jednu značku či jednoho dodavatele), protože pokud počet dodavatelů roste, většinou roste i pestrost kategorizací – každý dodavatel totiž mívá ve zvyku mít jinou kategorizaci, než ostatní. Toto ve výsledku vede ke dvěma přístupům :

  1. Duplikace kategorií - je ponechána původní dodavatelská kategorizace s tím, že položky každého z dodavatelů budou mít vlastní kategorizaci. To, v případě že více dodavatelů dodává podobné zboží (častý případ třeba u módy), vede k duplikaci podobných, někdy dokonce stejných kategorií. Problém tohoto přístupu je v reportingu -musí se vyfiltrovat všechny souvztažné kategorie,
  2. Vlastní soustředná kategorie - přístup, který ke své existenci potřebuje zavedení tzv. Mapovacích tabulek. Cílem je vytvoření vlastního systému kategorizace na základě předpokládaných potřebných kategorií. Na základě předchozího přístupu je třeba odpovědět na následující otázky: Jak detailní má být kategorizace? Podle čeho bude třeba filtrovat zboží? V jaké roli bude kategorizace sloužit v reportingu? A podobně. Následovat by mělo vytvoření kategorizace na všech úrovních a ve druhém kroku „namapování“ externí kategorizace dodavatelů na vlastní kategorizaci. Stejný přístup pak platí i pro ostatní stupně kategorizace (Podskupiny, Kategorie, Sezony…). Přínosem je zjednodušení a zlogičtění celého systému, nevýhodou pak může být situace, kdy dodavatel vyžaduje reporting dle jeho vlastní kategorizace.
4. Podmínky úspěšnosti úlohy

Základní podmínky úspěchu úlohy jsou:

  1. Plná znalost vlastního sortimentu,
  2. Znalost současných a budoucích potřeb, které jsou založeny právě na kategorizaci,
  3. Poskytnutí kategorizace odavatelem v případě využití kategorizace dodavatele.
5. “Retail: Řízení kategorií, Category Management - CM“ - klíčové aktivity
  • Rozhodnutí o přijetí dodavatelské či vlastní kategorizace - převzetí kategorizace dodavatele má své výhody i nevýhody. V první řadě se počítá s tím, že dodavatel své zboží dodává již nějakou dobu a měl by tak mít zařazení položek již dobře vypracované. Na druhou stranu, má i dodavatel své vlastní maloobchodní pobočky, nebo funguje jen na úrovni velkoobchodu – zařazení položek, které je totiž primárně vytvářeno pro potřeby velkoobchodu nemusí být pro maloobchod a jeho reporting a plánování dostatečné. Dalším pohledem je usnadnění importu položek ať už přes EDI nebo pomocí jiného importního procesu (či v nejhorším případě pomocí ručního zadání položek) – tato výhoda je však očividná jen u monobrand maloobchodů (obchodů zaměřených jen na jednu značku či jednoho dodavatele), protože pokud počet dodavatelů roste, většinou roste i pestrost kategorizací – každý dodavatel totiž mívá ve zvyku mít jinou kategorizaci, než ostatní. Toto ve výsledku vede ke dvěma přístupům:
    • Duplikace kategorií - je ponechána původní dodavatelská kategorizace s tím, že položky každého z dodavatelů budou mít vlastní kategorizaci. To, v případě že více dodavatelů dodává podobné zboží (častý případ třeba u módy), vede k duplikaci podobných, někdy dokonce stejných kategorií. Problém tohoto přístupu je v reportingu -musí se vyfiltrovat všechny souvztažné kategorie,
    • Vlastní soustředná kategorie - přístup, který ke své existenci potřebuje zavedení tzv. Mapovacích tabulek. Cílem je vytvoření vlastního systému kategorizace na základě předpokládaných potřebných kategorií. Na základě předchozího přístupu je třeba odpovědět na následující otázky: Jak detailní má být kategorizace? Podle čeho bude třeba filtrovat zboží? V jaké roli bude kategorizace sloužit v reportingu? A podobně. Následovat by mělo vytvoření kategorizace na všech úrovních a ve druhém kroku „namapování“ externí kategorizace dodavatelů na vlastní kategorizaci. Stejný přístup pak platí i pro ostatní stupně kategorizace (Podskupiny, Kategorie, Sezony…). Přínosem je zjednodušení a zlogičtění celého systému, nevýhodou pak může být situace, kdy dodavatel vyžaduje reporting dle jeho vlastní kategorizace.