F832 : Webové služby

Kód faktoru:

F832

Autor:

Gála, L. (KIT, VŠE)

Datum poslední úpravy:

2012-10-09

Podstatné charakteristik faktoru

1. Služby a webové služby

Webová služba představuje aktuální technologii implementace služeb nebo e-služeb, která je však koncovému uživateli skryta,
Pro službu je typické, že svému konzumentovi (ten či to, co službu spotřebovává) poskytuje pouze rozhraní. Rozhraní je reprezentováno tzv. kontraktem služby , kterým vyjadřujeme „viditelné“ aspekty služby. Kontrakt služby zahrnuje :
- popis funkčních vlastností (požadavků). Jimi je charakterizováno, „co“ konzument použitím služby získá a „co“ konzument musí službě poskytnout,
- specifikace nefunkcionálních vlastností (požadavků). Jimi je charakterizována zodpovědnost poskytovatele za poskytování služby (a informací) včetně např. odpovědnosti za dostupnost, bezpečnost,
- definice politik , kterými jsou popsána pravidla jednání poskytovatele a konzumenta. Jsou jimi stanovena pravidla, kdo může službu užívat, jakým způsobem může být se službou komunikováno, jaké bezpečnostní procedury musí participující strany realizovat a další pravidla aplikovaná pro vzájemnou komunikaci.
Kontrakt služby je veřejný a vyhledatelný. Často je zaznamenaný v nějakém katalogu, který umožňuje služby různě uspořádat a kategorizovat.
Za rozhraním služby je skryta funkcionalita služby . Ta je prováděna jako posloupnost různých aktivit. Ve skutečnosti se jedná o realizaci nějakého procesu, respektive pracovního toku či jeho části (činnosti).
Rozsah funkcionality je pak charakterizován pojmem granularita (zrnitost) služby .
Mezi službami mohou existovat různé závislosti - služby s volnou vazbou (loosely coupled) nebo s těsnou vazbou (tied coupled). Volná vazba je založena na konceptu, kdy komunikující strany vzájemně „nic“ nepředpokládají, a kdy změna jedné z komunikujících stran nemá za následek požadavek na změnu druhé strany. Příkladem může být služba ověřující stav účtu. Volná vazba umožňuje, aby služba mohla být využita v různých situacích, bankovním úředníkem na přepážce, internetovou aplikací.

2. Standardy spojené s webovými službami

Vedle celé řady standardů, které jsou s webovými službami spojeny, patří k nejvýznamnějším standard WSDL (Web Service Description Language) a protokol SOAP.

2.1. WSDL (Web Service Description Language)

Pomocí WSDL je popisován kontrakt služby . Autor popíše pomocí tohoto jazyka rozhraní služby, jejíž funkcionalitu hodlá poskytovat. Popis je uložen v dokumentu, který má shodný název s jazykem, tj. WSDL dokument. V rámci popisu je uvedeno (vše v syntaxi XML):
- jak se služba nazývá (např. komunikacniSluzba), na jaké adrese je dostupná (např. http://ws.firma.cz/komunikacniSluzba) a jaké operace poskytuje (např. odeslaniInformace),
- jaký mechanismus komunikace jednotlivé operace předpokládají, tj. jakou zprávu daná operace služby očekává a jakou zprávu jako odpověď odesílá.
- jaké zprávy jsou v komunikaci používány včetně jejich struktur, tj. z jakých částí se zprávy skládají a jejich přípustný obsah. Např. pro zprávu odesli to může být preferovaná metoda (např. email), adresa (struktura závisí na použité metodě) a vlastní text zprávy,
- jakého typu jsou jednotlivé elementy zpráv . Např. pro element metoda je to informace, že zde může být uveden pouze textový řetězec z následujícího výčtu {email | fax | posta | kuryr}.
WSDL dokument autor služby (Service Provider) využije pro implementaci programové komponenty , která zajišťuje příslušnou (aplikační, byznys, orchestrační) logiku služby. Po otestování publikuje rozhraní služby (WSDL dokument) v repozitory (Discovery Agency, DA), a spustí službu v příslušném aplikačním serveru (SOAP runtime) na definované adrese URI (Uniform Resource Identifier). Zájemce o využívání služby si službu vyhledá v repozitory a na základě získaného WSDL dokumentu připraví konzumenta služby (žadatel, klient, consumer, requestor), tj. programovou komponentu, která je schopna na základě vzoru komunikace vytvářet zprávy, které jsou službě zasílány a přijímat zprávy, které služba odesílá .

2.2. Protokol SOAP a další standardy

Zprávy klienta služby i zprávy službou odesílané jsou ve struktuře, jak ji definuje protokol SOAP a jsou vlastně opět XML dokumentem. SOAP zpráva, tzv. obálka (ENVELOPE) obsahuje povinně tělo (BODY), které obsahuje data zprávy dle definice WSDL. Volitelně může být zařazena i hlavička zprávy (HEAD), ve které jsou definovány další (nefunkcionální) vlastnosti zprávy a politiky.
WSDL a SOAP jsou pak rozšířeny dalšími standardy o nezbytné další vlastnosti:
- komunikační protokol SOAP je rozšířen o možnost popisu řízení transakcí a jejich koordinace , o reakce na výpadek a události v systému a korelaci zpráv v případě, že mezi odesílanou a přijatou zprávou existuje zpoždění nebo transakce je tvořena několika interakcemi,
- standardy BPEL (Business Process Execution Language) a WS-CDL (WS Choreography Definition Language) umožňují popsat kompozici a spolupráci služeb,
- standardy umožňující registrovat službu v repozitory a komunikovat s takovým úložištěm, což jsou především standard UDDI (Universal Description, Discovery and Integration) a WSIL/WSIF (Web Services Inspection Language/Web Services Invocation Framework). Repozitory pak navenek vystupuje opět jako služba,
- standardy orientované na zajištění bezpečnosti . To je řada, často se překrývajících standardů, kterými zajišťujeme požadovanou úroveň vlastností bezpečnosti, tj. minimálně zajištění důvěrnosti (encryption), ověření, kdo službu volal, či jaká služba odpovídá (digital signature) a kdo má ke službě přístup (authorization),
- standardy související s řízením služeb , které jsou reprezentované možností popisu politik (pravidel) , které musí služba (poskytovatel i konzument) dodržovat. Jsou v nich promítnuty (pomocí výše uvedených standardů) nefunkcionální vlastnosti služby.
SOAP zpráva je pak přenášena různými komunikačními prostředky - různými komunikačními protokoly (http, smtp, JMS apod.) v síti internet.

3. Poznámky, reference

Gála a další, Podniková informatika, 2009.