1. Obsahové vymezení

Rozlišují se základní modely sourcingu:

• Interní sdílené služby - veškeré IT služby jsou zajišťovány pomocí interních kapacit a řada z nich často není standardizována. Společnost má nad službami největší kontrolu, avšak omezujícím faktorem je velikost podnikového IT a schopnosti a kompetence jeho pracovníků.
• Jeden hlavní dodavatel IT - v tomto modelu je typický přesun většiny aktiv dodavateli, který pomocí nich služby zajišťuje. Často tento model obnáší i přesun zaměstnanců. Výhodou tohoto modelu a relativně jednoduché zajištění integrace jednotlivých systémů (provádí dodavatel) a vyjednávání pouze s jedním parterem. Nevýhodou modelu je riziko přílišné závislosti na dodavateli, které se může projevovat například následujícími způsoby :
  • dodavatel může svými rozhodnutími ovlivnit kvalitu výstupu nebo pověst odběratele,
  • odběratel outsourcuje svoji strategickou službu, kterou tvoří svoji konkurenční výhodu. Jeho úspěch se tak stává závislý na kvalitě dodavatele a jeho schopnosti službu inovovat.
• Využití jednoho dodavatele jako brokera IT - jeden hlavní dodavatel řídící dodávku IT služeb, avšak od rozdílných dodavatelů. V tomto modelu je třeba zajistit pravidla pro výběr dodavatelů ze strany brokera, aby měl odběratel stále kontrolu nad tím, kdo danou službu poskytuje. Výhodou je menší závislost, než u předchozího modelu. Stoupá však složitost řízení takovéhoto vztahu.
• Selektivní outsourcing - několik různých dodavatelů IT služeb řízených odběratelskou společností. Riziko závislosti na dodavateli je zde (pří správném výběru dodavatelů a služeb) nejnižší, avšak výrazně stoupá složitost řízení vztahů s dodavateli. Odběratel je zodpovědný za integraci jednotlivých služeb a případné řešení konfliktů mezi dodavateli z důvodu outsourcovaných služeb.

2. Efekty a výhody

1. Efektivnější využití vlastních podnikových zdrojů ,
2. Rychlejší postupy v implementaci nových aplikací a technologií,
3. Snížení nároků na šíři vlastních IT specialistů .

3. Problémy a omezení

1. Předpokladem je kvalifikovaná volba formy sourcingu vzhledem k vlastním disponibilním finančním i personálním zdrojům,
2. Ekonomické vyhodnocení jednotlivých variant musí zahrnovat jak analýzu jejich nákladů a případných rizik, tak zhodnocení ekonomických i mimoekonomických efektů,
3. Strategie podniku vzhledem k sourcingu,
4. IT strategie má respektovat varianty sourcingu,
5. Vnější faktory (odvětví, lokalita) ,
6. Řešená oblast IT ,
7. Funkcionalita ,
8. Finanční faktory ,
9. Bezpečnost , důvěryhodnost,
10. Legislativní požadavky .